Navigace
Home > Ke kafíčku > Mluví tak, jak mu zobák narostl

Mluví tak, jak mu zobák narostl

mluví tak jak mu zobák narostl

Jistě všichni znáte definici: “Mluví tak, jak mu zobák narostl“.

Tak jako každý kout naší země je něčím specifický, platí to obdobně i o nářečí a rozpoznání kdo odkud pochází. Všichni jsme chodili do základní školy, kde nás naučili jak slovu psanému, tak slovu mluvenému. Ale přesto tyto dva výrazové prostředky používáme trošku odlišně a nemalou měrou na tom se podepsal fakt našeho zrození. Někoho poznáte okamžitě, kam ho zařadíte – zda do Čech anebo na Moravu, u někoho je to obtížnější.

Moje maminka pocházela od Třebíče a provdala se na Znojemsko. Když jí tchýně poslala do konzumu, aby koupila krachlike a jednu putru, tak chudák nevěděla, co se po ní žádá. Stejně tak bezradně stála ve sklepě, když měla přinést krumple. Takových slov bylo vícero. Zajímavé je, že jsme se v tomto prostředí velice dobře orientovaly my děti. Nemluvily jsme tímto nářečím, což mnohdy byla zkomolenina česko-německých slov, ale dobře jsme všemu rozuměly.

Navíc starší generace zaměňovala tvrdé y s písmenem e. Čili věta – my jsme byli, my jsme měli, potom zněla – me jsme bél, me jsme měl. Paradoxní na tom je skutečnost, že to neplatilo u všech slov, ale jenom některých. Na stole ve váze místo kytky byla ketica, ve chlívě pak místo býka stál bék, slavili jsme i narozenine a na vánoce byla reba. Tohle všechno šlo dobře vymazat z paměti, ale jeden výraz přetrvává do dneška. Každý Moravák z oblasti jižní Moravy nikdy neřekne – jsem, ale jen a jen su.

Tento výraz je tak hojně používaný, že je jasnou nálepkou poznání, odkud pocházíme. Dnes už všechna ta slova skončila v tratolišti dějin. Někdy si na některý z výrazů vzpomenou děti – jak šufánkem nabíraly polévku, či dostaly herdu a kam zmizela špehýrka. Vždycky je u toho veselo, neboť se vzájemně přesvědčujeme o tom, že ostatní jistě zapomněli, co ten či onen výraz vystihuje. Někdy se stává, že stejný výraz představuje v odlišných lokalitách jiný význam.

Po ránu vysílali v rozhlase pořad – Jak se u nás mluví. Soutěžící měli hádat, co ten či onen výraz znamená, dostali výběr ze tří možností. Soutěžila jsem tzv. na nečisto. Někdy jsem výraz znala, někdy také ne.
Odlišné vyjadřování je stejně kouzelné, jako krajina. Obdivujeme krajinu plnou jezírek, rybníků, lesů, kopců, stejně jako krasové útvary, hory. Obdivujme i tedy odlišnou krásu slova, nářečí, které se k této krajině vážou. Mají svůj historický význam, podléhají určitému vývoji. Když se vracíme „domů“, vracíme se tam rádi, protože tu nacházíme něco neopakovatelného, něco výjimečného, zkrátka a dobře, něco našeho.

Neposmívejte se tomu, že nemluvíme spisovnou češtinou – vždyť by to byla nuda. Mnohem důležitější je, abychom slovy nikoho nezarmucovali, nebyli vulgární a měli úctu ke svému rodu, k tradicím a k místům, odkud jsme vzešli. Ne nadarmo se říká: “Co na srdci, to na jazyku“.


Reklamní plocha:

 

Milu
Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😄. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...
Top