Až se nám bude chtít lkát
Každé ráno, když vstáváme, dostáváme novou příležitost udělat to, co chceme. Tento čas a možnost je nám dávána po zbytek života opakovaně, dokud příležitost neuchopíme za pačesy a neproměníme ji ve skutečnost. Náš čas je omezený, a tak bychom s ním neměli plýtvat. Spoléhejme sami na sebe, na svoje vnitřní já a mějme dostatek odvahy jít za svým srdcem a řiďme se svojí intuicí. Važme si toho, co máme. Protože život nám dává šanci milovat, smát se, hrát si, pracovat, odpočívat, hledat a nacházet.
Možná, že namítnete, že ne všichni máme stejnou možnost. To je pravda, že naše možnosti mohou být omezené, ale v zásadě vždy záleží na našem rozhodnutí. K tomu potřebujeme jistou dávku sebevědomí, důvěry sami v sebe a schopnost neodkládat své konání. Jak už to tak bývá, to zásadní vždy bude záležet na nás. Nikdo jiný to za nás neudělá. Sami tak se staneme strůjci svého života.
A když se nám něco nepovede na poprvé, musíme věřit, že příště to bude lepší. Jenom to nevzdávat! V jednom okamžiku se může zdát situace neřešitelná, ale z jiného úhlu pohledu můžeme najít řešení. Takže až se nám bude chtít po ránu lkát, zadržte slzy, zadržte nářky a hledejte důvěru sami v sobě, protože jedině tam existují odpovědi na všechny nevyřčené otázky – proč právě já?
Poznáním vlastních chyb a omylů se posouváme dál. Naříkání a sebelítost nás brzdí v posunu vpřed. Všímejme si inspirativních impulsů, nových nápadů a pozitivních náhledů, upřednostňujme pozitivní přístup k životu, vytvářejme přítomnost. Naučme se mít rádi sami sebe. Z toho všeho vyjmenovaného je to ten nejpodstatnější a zároveň nejtěžší úkol.
A pamatujme, že stres je příčinou čehokoliv, je spouštěčem tělesných obtíží, nemocí a duševních zmatků. Rozhodně bychom se měli vyvarovat nepřiměřeného zveličování osobních potíží. Nejlepší je v podstatě o potížích, trápeních a starostech mluvit co nejméně a pokud je to nevyhnutelné. Tady platí zásada, že pouze s lidmi, které považujeme za své přátele. Jinak podlamujeme svoji vlastní stabilitu a můžeme si nevědomky přivodit ještě dvojnásobné potíže.
Známé lidové rčení říká: „Neplač nad rozlitým mlékem“ a v jedné větě vystihuje podstatu všeho, co je zbytečné. Lamentovat nad tím, co se stalo, ničemu nepomůže. Nečekejme na něco, co už nemůžeme změnit. Neroňme slzy, ale začněme znovu konat, probouzejme se do nových a nových rán s vědomím, že není všem dnům konec. A pokud si budeme věřit, tak není možné, abychom nedostali novou šanci a další příležitost ke změně.
Reklamní inspirace:
