Navigace
Home > Ke kafíčku > Co na sebe ještě navlékáme

Co na sebe ještě navlékáme

co na sebe ještě navlékáme

Probudíme se do nového rána. Protáhneme se ještě v posteli a potom už plníme všechny ranní rituály očisty. Svlékáme noční úbory a navlékáme na sebe oděv, s kterým vyrážíme mezi lidi. Otázkou je, zda si na sebe oblékáme pouze svršky, anebo i  pomyslnou masku, se kterou přes den vystupujeme v zaměstnání, v kolektivu, mezi přáteli.

Známe masku kosmetickou, masku maškarní, erotickou,  masku ochrannou, obrannou, zušlechťující a také masku osobní, za kterou se skrýváme před světem.  Maškarní, nebo erotická maska  má za úkol především zábavu, využití možnosti převtělit se do jiné bytosti a hrát si na ni, kosmetická pak vede k vylepšení vzhledu,  ochranná pak má chránit před úrazem. Všechny se dají  využívat jen podle potřeby a klidně odložit, pokud neplní svůj účel. S tou osobní maskou je to poněkud komplikovanější. Navlékáme si ji, protože se nám jeví, že takové nás chce okolní svět vidět, anebo chceme abychom takto byli vnímáni. Je to jakýsi  soubor ideálnosti, poměřující naše konání, chování, vztahy.

Nasazujeme si masku jako prostředek lidské hry s vlastní identitou. Skrýváme se tedy před něčím do stínu mimo lidi, někdy ze strachu, někdy z bolesti, někdy ze zbabělosti. Nevím, co nás k tomu vede, zda to není jistý druh volání o pomoc a falešný pokus o sebevyjádření, protože nám slouží k ukrytí strachu a má funkci obrannou.

Honoré Gabriel Mirabeu (citát)

„Masku ať nosí ti, kdož se bez uzardění nemohou ukázat mezi lidmi se svou vlastní tváří“.

 

Život je utvářen různým prostředím, různou rolí, kterou v něm hrajeme .  Zcela jistě se od nás více a více očekává. A proto v rámci dennodenního rytmu nasazujeme pomyslnou masku, která nám má dopomoci  k získání požadovaného úspěchu.  Má to ovšem jeden háček, tyto masky nám neumožňují sdílet to, co skutečně cítíme. Maska nám pomůže zachovat si tvář i ve složitých situacích, avšak dlouhodobé skrývání se za ní, je jev taky hodně, hodně škodlivý a ve svém důsledku přináší pocit osamění.  Nebojme se tedy ukázat světu bez té navlečené masky, vraťme se sami k sobě a spravedlivě říkejme, co nám dělá dobře a co naopak ne, co opravdu cítíme…. Nepůjde to hned, bude to nějakou dobu trvat, odkládejme masku postupně  po jednotlivých vrstvách, učme se být sami sebou, určitě se nám uleví.

Masku si oblékejme na maškarní reje, abychom se stali někým jiným jenom na chvíli, mohli se vyřádit v jiné roli, ale pak se zpátky vraťme do vlastního těla, do jedinečnosti vlastního já. Nebojme se, svět nás příjme takové, jací jsme – nedokonalí, neprecizní a my si ho konečně budeme moci náležitě užívat. Začneme žít bez obav, že vypadneme z role, kterou nám nasazená maska přinášela.

Nenavlékejme na sebe po ránu víc, než musíme. Budeme rychlejší, svěžejší a nic nám nebude bránit ve výhledu.

 


Milu
Milu
Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😄. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...
Top