Co přináší měsíc lásky
Vkročili jsme do měsíce května. Měsíce, který je označován jako měsíc lásky. Při tomto spojení mi v mysli naběhnou hned dvě věci – jednak známá balada K. H. Máchy a potom píseň L. Bílé. Oba dva příměry jaksi dokazují, že s tou láskou to bude všelijaké.
Byl pozdní večer – první máj – večerní Máj – byl lásky čas…“ těmito slovy začíná známý Máchův Máj z roku 1836. Asi nejznámější je první čtyřverší, pak se už znalost vytrácí. Nicméně jedná se o milenecký trojúhelník, který končí tragicky. Čili nic povzbudivého, ale my sníme o lásce s velkým L. O takové, která překoná každou překážku, bude nás posilovat, bude nás inspirovat, povzbuzovat v časech příznivých i nepříznivých. Bohužel často zaměňujeme lásku s okouzlením, omámením, poblouzněním, spojujeme si ji tak s okamžiky, kdy vzhlížíme na svět s růžovými brýlemi a oddáváme se slastným chvílím tohoto opojivého momentu.
Láska ve své podstatě bolí, neboť vždycky je o toleranci, odpouštění, pochopení. Je budována na vzájemné důvěře, oddanosti a obětování se ve prospěch něčeho, někoho, někomu. Mohlo by se zdát, že tímto svým postojem chci lásku zatracovat. Nikoliv. Láska je silné pouto, silný vztah a je budována na silném základě důvěry. Jedině jménem lásky dokážeme obětovat své pohodlí, omlouvat chyby svých nejbližších, tolerovat ostatní, byť opakující se prohřešky. Jsme schopni bránit naši lásku proti vnějším vlivům, nepřátelským postojům, křivdám, neboť ve svém koutku duše doufáme, že se k nám bude láska stejným způsobem vracet.
A když se tak neděje – přesto doufáme, že snad…, že jednou… Bez lásky by svět byl mnohem chudší a jednotvárný. Láska sice přináší oběti, ale zároveň s tím i uspokojení, že nás je na tomto světě potřeba, že máme svoje zázemí, kam se můžeme vždycky vracet, kde nás někdo či něco čeká. Proto básníci spřádají svoje básně, muzikanti zase své písně a mnoho romantických filmů nám vhání slzy do očí. Při polibku pod rozkvetlým stromem na prvního máje doufáme, že naše láska vydrží, bude něžná, bude nám nabízet láskyplnou náruč příjemných okamžiků víc, než těch svízelných.
Do 19. století pátý měsíc v řadě nesl název máj, od té doby už jen květen. My si proto s oblibou spojujeme máj právě s láskou. Zatímco květen už tak poetický není a emoce už v nás tolik nevzbuzuje. Při vyslovení měsíce května se před námi otvírá vidina spíše rozkvetlých stromů, keřů, záhonů plných květin. Mějme tedy ve svém srdci oba názvy – máj i květen, protože k lásce a oddanosti patří i kytice květů, jako jejich symbol. Užívejte si všeho, co tento měsíc nabízí. Pokud budete dostatečně trpěliví, pak se kolem vás mihne mnohé z toho, co láska přináší. A jako vždy, i tu platí, že nemůžeme jenom brát, musíme i dávat, aby bylo z čeho čerpat a brát.
Přečtěte si také:
