Generační poslání žen
Nedávno jsem si přečetla knížku od Lenky Vrbové – Kruh života. V knížce je vylíčen příběh ze současné doby, kde hlavními postavami jsou tři ženy, lépe řečeno kterou tvoří tři generace žen – babička, matka a dcera. Nechci tu popisovat obsah knížky, když budete mít chuť a čas, tak si knížku můžete přečíst. Pro mě tam nejde jenom o ten příběh, jako spíš o srovnávání postojů a postavení žen napříč generacemi. Teprve teď jsem si plně uvědomila, jaké bylo předchozí očekávání od ženy a co se se během let všechno změnilo.
Zatímco u babičky bylo nemyslitelné, aby se její život neodvíjel jinak než podle osvědčeného scénáře okolí. Ve velké míře se dbalo na to, co tomu či onomu řeknou lidé. Hlavním posláním bylo vstoupit do manželství, mít děti a to bez jakéhokoliv ovlivnění. S tím souviselo i mravní zatracování těch, kteří si zvolili jinou cestu. Jakési křižácké tažení na obranu rodinného oltáře a mravů, jak píše autorka. Její dcera si sice našla muže, což byla ta správná cesta, dle tehdejšího společenského nazírání, ale to samo ji neučinilo šťastnou.
Nikdy to ale nedokázala přiznat, že se mýlila a že to nebyla ta správná cesta. Přítomnost muže byl nezbytný obrázek pro rodinu. Až vnučka se vzepřela, ale nenašla pochopení ani u matky, ani u babičky. Silně jsem si při té příležitosti uvědomila, jak hluboko byl tento morální kodex ve společnosti zakořeněný a srovnávala jsem, do jaké míry ovlivňoval i můj život. Bohužel jsem musela přiznat, že ovlivňoval. Pod jeho vlivem jsem vlastně nikdy nebyla svobodná, nemohla jsem rozhodovat sama za sebe, vždycky jsem k tomu měla cosi přibaleného.
Otázkou je, zda si to vůbec ženy přiznají.
Mnohým byly vtloukány do hlavy představy o manželském životě, i když se neosvědčily. Proto se stávalo, že žena, která sama trpěla, vychovala svoji dceru zase jenom k tomu, aby se dobrovolně stala obětí. Jakési odhodlaní přijetí osudu za své. Nahlížím-li na dnešní dobu, vypadá to, že to mají mladé ženy snazší. Zápasí ale s jiným problémem. Jsou-li samostatné, ekonomicky zajištěné, zpravidla jsou single a hůř si hledají své partnery. Do svateb se neženou, zkouší žít na „psí knížku“, jakoby si ponechávali čas na rozmyšlenou a testovaly vzájemné vztahy běžným spolužitím.
Nic jim nechybí, mohou dál rozvíjet svůj talent, postupovat v pracovním žebříku a utvářet si život podle svého. Přestávají být hospodyňkami, uklízečkami, posluhovačkami mužských protějšků a své názory hlásí velmi hlasitě a razantně, což se mnohdy setkává s nevůlí, nepochopením a často to bývá i zdrojem konfliktů. A pak přijdou tikající hodiny a touha po dětech a dilema, zda vstoupit do tohoto nového života s někým anebo sama. Podřídit se tlaku rodiny, ztlumit své požadavky, zbavit se pomyslné volnosti a svobody ve prospěch nového života?
Mnohé z žen to udělaly, mnohé zařadily zpátečku a opět přijaly jakýsi morální obrázek úplné rodiny. Někdy to byl jenom pokus, který se nemusel podařit. V té ženské samostatnosti je totiž skryto i velké nebezpečí – žena si nenechá poroučet, nenechá se zotročovat domácími povinnosti, jak to bylo zvykem o dvě generace dřív. Vytratila se tolerance ve prospěch rodiny a rodinného zázemí. Žena chce být rovnocenným hráčem na tomto poli, chce být ctěna, vnímána se všemi právy a povinnostmi jako má muž.
A proto se mnoho párů rozvádí, neboť nelad, nesoulad nejsou oboustranně partnery tolerovány. Letitá manželství jsou stále a ukazuje se, že budou dál o velké míře tolerance, přizpůsobení a vzájemném sdílení společných zážitků, prožitků. Není to snadné, ale určitě stojí za to jistou dávku tolerance do vztahu přinést. Ona se vrátí zpátky v kruhu života.
Reklamní plocha:
