Kafíčko

Kategorii, do které přispívám svými úvahami a postřehy, byla nazvána ke kafíčku. A tento samotný název mě vedl k úvaze. Vypadá to, že kávu, lidově kafe, si vaříme každý den. Někdo i několikrát za den. Je součástí našeho každodenního rituálu.

Ale kafíčko? Cítíte to jako já?

To už je jiná, to už ve svém názvu nese něco příjemného, uvolněného, zkrátka něco, na co se musíme nějak připravit. Scházíme se s přáteli na kávu anebo na kafíčko? Babička nám na návštěvě uvaří kávu nebo kafíčko? Podobně tedy na mě působí i název této rubriky, která by měla být něčím sice obyčejným, co přijímáme každý den, ale obohacené o vlastní rozjímání a hlavně bych si přála, abyste sem chodili rádi. V těch mých úvahách se dost možná najde i ledacos podobného, co prožíváte i vy.  Uvaříme si tak společně občasné „kafíčko“, někdy oslazené, někdy nahořklé, někdy s velkým kopcem šlehačky. A když se staneme rozšafnými, tak si k tomu přidáme i nějaký ten zákusek.

Nemám žádné zkušenosti s tím, jak se má takové „kafíčko“ servírovat správně. Ale nedělám si z toho žádné starosti, neboť bych asi ztrácela půdu pod nohama a dělala věci jinak, než jsou mi blízké. Podobně jako nejsem žádný gurmán tohoto nápoje, nezáleží mi na značce, ani přístroji, ve kterém se tento lahodný náboj uvaří. Nelze tedy očekávat ode mne nic bombastického, přesto mám v hlavě spoustu myšlenek, se kterými se ráda svěřím, nebo dalo by se říci s vámi podělím.  A na vás tedy bude, zda občas přijdete tzv. „pobejt“, zaskočíte si na kafíčko, či si to moje povídání přečtete v uvolněném čase ke kafíčku pro rozptýlení.

Dostali jste chuť na kafíčko?

Další článek:
Je psaní přežitek?