Kam zmizela čeština
Kam zmizela čeština
Od svých dětí jsem se dozvěděla, že podle psaní a používání výrazových prostředků se dá dost dobře odhadnout, do které věkové kategorie člověk patří. Navíc, že obsah toho mého psaní nemůže mladé lidi „zaujmout“. Přemýšlela jsem o tom, zda jim dám či nedám za pravdu. Posuďte tedy sami. Jsou situace, kdy se nedokážeme mezi sebou domluvit. Zcela i my starší ročníky jsme se naučili rutinně googlovat, skypovat, mailovat, surfovat po netu, stahovat si aplikace, esemeskovat, chatovat či blogovat. Bez počítače (písíčka) nebo mobilu už nemůžeme existovat. ALE!!
Zatímco my si s tím vystačíme, z úst mladších slyšíme, že bez facebooku by byli outsideři. Ten, kdo neví, co je instagram, twitter a neumí si stáhnout fotky z rajčete, nemá několik účtů na sociálních sítích přestává být člověk, protože je úplný dinosaur. A také je důležité (pro své sebevědomí) udělat si co nejvíce selfie, best of pak vyvěsit na zeď a získat co nejvíce lajků a smajlíků od svých followerů.
Že nevíte, o čem píšu? Nic si z toho nedělejte, prostě patříme do té starší generace, která žije v poklidu. Nejsme online a neumíme ani jezdit na in-line bruslích, nemáme vlastní webové stránky, piercing ani nějakou tu kérku. Prostě my neděláme věci, které jsou pro mladé neodmyslitelné a tudíž život bez nich nepochopitelný. Pravděpodobně bychom si zasloužili podobné hodnocení i od našich rodičů, když jsme vyrůstali, třebaže jsme řešili či neřešili jiné v té době aktuální věci – délku mini sukní, dlouhé vlasy, hlasitou hudbu a pásky pobité cvoky.
Neměli jsme však kapsy plné debetních a kreditních karet a v hlavě jsme nenosili piny k nim. Chodili jsme na kurzy a školení, ale ne na workshopy, přestali jsme být pracanti, ale stali se z nás workholici, bavili nás zpěváci a herci, ale ne showmani, megastáři a celebrity z oblasti showbyznysu, sledovali jsme seriály, zatímco dnes se sledují sitkomy či reality show.
Mění se i profesní složení společnosti. Dříve neznámí ajťáci nebo hackeři jsou dnes velmi početnou skupinou, stejně jako exekutoři či podomní obchodníci zvaní šmejdi. Z našeho života vymizeli obyčejní kadeřníci, dnes vlasoví stylisté, poslíčci byli nahrazeni kurýry, šlapky call girls, ze sekretářek se nám staly asistentky, ředitelé už také nejsou in, a tak je nazýváme manažery či vedoucími lídry. Kapely už nediriguje kapelník, ale nad hudebními skupinami dlí frontman.
Všechny ty nové výrazy nějak vystrnaďují česká slova. Neodpočíváme, ale relaxujeme, letenky nezamlouváme, ale bookujeme, neradíme se, ale konzultujeme, místo večírků pořádáme party. Myslíte si, že je hlavní mít ten správný životní styl? Opět omyl. Hlavní je mít správný životní feeling a self-coaching, neztratit self-control a mít zkrátka všechno vytuněný, vymazlený, vychytaný a právnicky ošetřený.
Že vám jde z toho hlava kolem? Nezoufejte, i já zůstanu klidně ta zabedněná stará bába, co nebude in. Budu se raději bavit se svými přáteli, než inteligentně čumět do displeje phonů a nebudu nesvá, když nezjistím v kavárně, jaké je heslo na wifi. A to jsem si dosud myslela, že se dokážu přizpůsobit vývoji, okolnostem, změnám a jsem celkem aktivní. Bohužel v tomto směru jsem se hodně, hodně mýlila. Takže musím svým dětem dát za pravdu, používám výrazové prostředky, které mě řadí právě tam, kam patřím – do oblasti seniorů.
Další články:
