Melodie ticha
I ticho může hrát svou melodii, protože nás dokáže nabudit k tomu, abychom více vnímali své okolí, své pocity. V poslední době však lidstvo chce tyto tóny přehlušit. Činí tak pouštěním hudby do sluchátek, nastavování televizních kanálů, neustálým mluvením do mobilních telefonů a štěbetáním při každé příležitosti. Co z toho nás dokáže povznést? Budu tvrdit, že nic z vyjmenovaného. Stalo se, že my se nějak obáváme ticha. Obáváme se ztišení, protože to pro nás předznamenává konec. Konec pulzujícího života. Přitom když se naučíme naslouchat tichu, dáme mu šanci, dáme mu prostor, zjistíme, že ticho léčí. Ticho nám může ledacos poodkrýt a vidět svět zase z jiného úhlu pohledu.
Pokud se vydáme na procházku do přírody, máme vnímat všemi smysly. Oči vidí, uši slyší. A teprve v tom tichu si dokážeme všimnout maličkostí, které jsme dříve nepostřehli. Lesní zvířata jsou velmi citlivá na ticho a v případě jakéhokoliv hluku se stahují do ústraní, a tak nemáme možnost je uvidět.
Ticho nás nasměřuje na jinou cestu, k něčemu, co jsme dosud neznali. Abychom to ticho mohli nejen vnímat, ale i prožít, tak ho nepřerušujme. Když se naučíme si ho vychutnávat, když se naučíme mu naslouchat, potom budeme slyšet i tu melodii ticha.
Ne nadarmo vzniklo přísloví: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Protože ten, kdo dokáže mlčet, mnohé může získat. Když budeme dostatečně trpěliví a nebudeme druhým lidem skákat do řeči, dozvíme se mnohem více, než v opačném případě. Na tomto principu mlčení je založen obchod, neboť protřelý obchodník navodí téma a pak nechá zákazníka mluvit, aby toho vzápětí využil ve svůj prospěch.
Možná někoho ticho znervózňuje, protože na ně nejsme naučeni, vnímáme je jako něco chybného. Kolem nás to totiž stále klokotá. Na ticho si musíme zvyknout. Kdo ustojí mlčení, jedině tak může slyšet i to, co se skrývá hlouběji v našem nitru, v naší mysli. I mysl potřebuje občas své ticho, vypnout, nepřemýšlet, nehledat, jenom plynout v čase. Asi vám neporadím, proč to může být povzbudivé, proč to máte udělat, k čemu to bude dobré.
Zvykli jsme si na hluk, který bereme automaticky jako součást života. Náš klid je stále něčím narušován. Přizpůsobit se tichu, orientovat se na něj není až tak jednoduché. I to, co můžeme považovat za ticho – přece nic neburácí, nikdo nemluví, televizi a rádio nepouštím, ještě tichem není.
Náš mozek se nedá až tak lacino ošálit, reaguje na sebemenší podnět. A teprve v navozené atmosféře ticha a klidu, vyplouvají na povrch věci, které schováváme ve formě myšlenek před druhými. Když se nám podaří navodit pocit ticha a klidu, naše tělo se může uvolnit, může začít relaxovat. V nemocnicích visel nápis – „Ticho léčí“. I tento nápis vlastně upozorňoval na to, že ve stádiu ticha a odpočinku může docházet k ozdravení těla, k obnovování buněk, k regeneraci organismu. A my přece chceme být zdraví, chceme být odolní.
Občas si tedy pusťme melodii ticha, ona vlastně vůbec nic nestojí, jenom náš čas. Jak dlouho necháme tuto melodii hrát, záleží jen na nás samotných.
Reklamní inspirace: