Navigace
Home > Ke kafíčku > Odpouštění

Odpouštění

odpouštění

Odpouštění patří k životu jako všechno ostatní, co ho utváří – láska, očekávání, přízeň, radost, smutek. Jako každá tato skupina i odpouštění má svá pro a proti. My rozhodujeme podle vlastních zážitků, epizod, příhod, zda jsme či nejsme schopni odpouštět. Mnohé křivdy a boly v nás leží na tolik hluboko, že je ze sebe nemůžeme jednoduše dostat ven. Můžeme ledacos prominout, zapomenout, překousnout, ale velkou nespravedlnost asi nelze jen tak hodit za hlavu a tvářit se, že se nic nestalo. Čas sice trošku obrousí ostré drápky dané události, ale pokud se znovu vynoří ve své podstatě znovu dokáže opakovaně zraňovat.

V tomto případě asi naše odpouštění přestává být na pořadu dne, neboť věci, se kterými jsme se plně nevyrovnali, anebo se vyrovnat nelze, tak v nás prostě zůstanou na věky. V ostatních případech se za odpouštění přimlouvám. Dokážeme docela rychle odpustit svým dětem, když provedou nějakou lumpárnu, dokážeme odpustit svým přátelům, kteří se zrovna nezachovali tak, jak bychom si představovali a dokážeme odpustit svým partnerům, milencům, manželům a manželkám, protože je stále máme rádi a představují pro nás ty nejbližší lidi ve svém okolí. 

Některé „dubové palice“ odpouští velmi těžce, pokud jsou přesvědčeni o své pravdě a nechtějí vůbec poslouchat argumenty druhé strany. O takových lidech se často říká, že jsou tvrdohlaví.

Mějme na paměti, že ochota odpustit je důležitou součástí všech úspěšných, šťastných a harmonických vztahů.  Odpouštěním neděláme službu tomu, kdo nás zranil a ublížil nám, ale sami sobě. Je třeba odpustiti i lidem, kteří už nejsou mezi námi. Nejhorší případ je, když místo odpouštění, začneme přemýšlet o pomstě.  Pomsta nás totiž dokáže sžírat jak z venku, tak zevnitř. Odpouštění neznamená, že musíme mít rádi člověka, který nám ublížil, že s ním musíme souhlasit.  Možná, že nikdy nezapomeneme, že v nás zůstane jakási jizva, přesto je důležité odpustit. Daná událost nás dokáže tížit jako břemeno, které neustále táhneme sebou a které nás sráží k zemi.

Uzdravte svou duši, uzdravíte tak i své tělo. Minulost je minulostí, vše je pryč a my musíme umět zbavit se toho, co nás zatěžuje.Minulost je soubor událostí, které již proběhly, není ohraničena nějakým počátkem, takže ani nemůžeme říci, kdy začala a kdy vznikl mezník, který posouvá její konec.  Nenechme se uvěznit v minulosti, protože každý si zaslouží budoucnost.

—  Leo Buscaglia

„Odpouštění je volný akt. Je to volba, kterou provádí vůle. Buďto se rozhodneme, že odpustíme, nebo zvolíme opak. Musíme si však pamatovat, že odpouštět i přijímat odpuštění vyžaduje stejnou dynamiku. Jestliže doufáme, že nám bude odpuštěno za to, co zlého jsme spáchali, pak jsme nuceni sami učinit totéž. Nedokážeme-li druhým odpouštět, pak nemůžeme očekávat, že oni odpustí nám.“

Přečtěte si také:

Naše štěstí

Očekávání

Top