Navigace
Home > Ke kafíčku > Postav dům, zploď syna, zasaď strom

Postav dům, zploď syna, zasaď strom

postav dům

Známá věta již z dob krále Šalamouna POSTAV  DŮM, ZPLOĎ SYNA, ZASAĎ STROM mě přinutila k vlastní úvaze.

POSTAV DŮM

Asi se shodneme na tom, že všechny páry ať sezdané anebo nesezdané usilují o svoji střechu nad hlavou, o vybudování svého zázemí. Pravděpodobně těch, co jsou schopni postavit dům mnoho nebude. Přesto se všichni  postarají o to, aby měli, kde bydlet. Někteří se nastěhují k rodičům, jiní přistaví, nadstaví stávající rodinný dům, někdo koupí byt na hypotéku či pobývá v bytě pronajatém či žije v podnájmu. Vše je závislé na finančních možnostech, podmínkách a dostupnosti bydlení.

Můžeme tedy bez nadsázky říci, že postav dům má smysl vždy, když se chceme osamostatnit anebo si založit vlastní rodinu.

ZPLOĎ SYNA

Tady to bude trošku složitější. Kladu si otázku, proč právě syna, proč ne potomka – ať syna či dceru, anebo těch dětí může být vícero. Musíme se vrátit v tomto případě do minulosti. Syn byl vždy pokračovatelem rodu, nesl nejen jeho jméno, ale zpravidla na něho přešlo i hospodářství, řemeslo po otci. Dědil nashromážděné, aby se netříštilo. V tomto kontextu nějak dívky zůstávaly v pozadí a nepřikládal se jim takový význam.  Dívku bylo zapotřebí vhodně vdát a byla předurčena k tomu, aby se dobře dokázala postarat o domácnost, děti.  Zploď syna  proto bylo  symbolem úspěšného života, stavěném na tradičním pojetí života a očekávání od něho.

V dnešní době bych se přimlouvala za to, že by stačilo ke šťastnému životu, abychom v něm našli své pokračovatele, jedno zda to bude syn anebo dcera.  Není  určitě na škodu, když se nám podaří postavit dům se zahradou, ale větší hodnotu bude mít, když kolem budou pobíhat děti. Čili vybudovat místo, kde člověk nežije sám. To vytváří  totiž naději pro spokojený a šťastný život.

ZASAĎ STROM

Ačkoli se může zdát, že tento úkol je z těch tří vyjmenovaných nejsnadnějším, opak je pravdou. Stromy mizí a to nejen ty, které jsou napadeny kůrovcem. Všimněte si, že podél cest vysazovali naši předkové třešně, višně, švestky, ořechy, jabloně. Tyto stromy kácíme v rámci zachování silniční bezpečnosti. Rozorali jsme remízky, které byly útočištěm pro faunu, často plné stromků. Kácíme stromy, abychom uvolnili stavební plochy. Stromky se rozmnožovaly nějak automaticky – z pecek, z náletových dřevin, z odkopků.

Dnes, když už tedy někdo postaví ten dům, zplodí toho syna, tak na své zahradě zaseje trávník a kol dokola se zastíní tůjemi, keři. Důležitější než stromy je vybudování bazénu. O nějakém stromu si můžeme nechat jenom zdát. Kdo by odklízel listy, pravidelně ho seřezával a sklízel plody, když v hypermarketech je ovoce celý rok. Ale abych nebyla takový skeptik, vždy se najde několik nadšenců, kteří v rodinném odkazu pokračují, opečovávají ovocné zahrady, sady.

Zdánlivě tři zásady a každá z nich může mít své ALE. Dnes jsou kritéria smysluplného života nastavena trochu jinak. Přesto určitě nebude na škodu, když jsme si toho české rčení znovu připomněli.

Milu
Milu
Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😄. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...
Top