Poznání svého okolí

Poznání svého okolí

Přestěhovali jsme se do jiného místa. Jak už to bývá, tak následovalo sžívání s jiným prostředím.  Ve snaze, co nejvíce se přiblížit novým lidem, jsem začala zkoumat, co a jak. Do toho spadá i probádání okolí nového bydliště, kde se co nachází, kam je možné zajít, historie daného místa. Kupodivu se ukázalo, že „naplaveniny“ – tento název získali mnozí, co přišli „odněkud“, mají o dané obci, městě větší znalosti než rodáci.

Objevila jsem nejen krásu v okolí, malý rybníček uprostřed polí, výlety do chráněné oblasti, projela se po cyklostezce, ale přečetla si i to, co se váže s historií dané oblasti. Nakonec jsem zjistila, že domorodci nenavštívili muzeum, které se v městečku nachází, ani neměli potuchy, co se v tom muzeu vystavuje.

Tak vám nějak nevím…… při pátrání, abych něco neopomněla se ukázalo, že já zasvěcuji ty, co v daném místě vyrůstali. Oni raději jezdí do nejbližšího většího města, než aby podpořili aktivity v tom svém. Platí to o společenských, kulturních, sportovních aktivitách, zapojení se tzv. do aktuálního dění.

Nemají potuchy o místním amatérském divadle, o klavírním koncertu, který se tu v rámci lidové školy pořádá, o vítání jara. Možná, že mi namítnete, že jsem zkrátka a dobře neměla to štěstí a kápla jsem na ty, kteří prostě na to nejsou, nevyhledávají takové akce, jsou samotáři, anebo patří do jiné věkové kategorie.

Něco na tom může být, ale že by to bylo plošné? Tedy z různých úhlů pohledů – cvičení pro děti, mládež, dospělé, půjčování si knížek v knihovně, návštěva fit centra, kavárny, restaurace, akce pro seniory, pálení čarodějnic, sportovní soutěže, čištění města, besedy z cest, vyžití zahrádkářské, pořádání plesů, zábav, hodů. Že by je nenalákala žádná z těchto činností?

Přestěhovat se do jiného místa v pozdním věku je vždy svízel. Všechno je objevování nového, trošku takový ten život za zdí. Nestačí tedy jenom vaše snaha, ale velmi záleží na tom, jak přijmou přírůstek obyvatel ti ostatní, zda vám otevřou dveře, anebo je před vámi zabouchnou.

Dost často je dáváno novým příchozím najevo: „Vždyť vás sem nikdo nezval, my si vystačíme sami“.  V tomto případě je to škoda pro obě dvě strany, protože vzájemnou komunikací můžete získat nové poznatky, nové podněty, nové přátele.

Abych to neviděla zas tak úplně černě, přesto bych se s vámi podělila o zkušenost, že začlenění se do nového prostředí vyžaduje systematickou snahu se přiblížit k rodákům, najít společné záliby, najít i společnou řeč. To všechno vyžaduje spoustu času.

Čili k tomu všemu se musíme obrnit trpělivostí a nic nelámat přes koleno. Pomalými krůčky se pak můžeme sblížit. Mnohé za nás udělaly děti. Seznámily nás s rodiči jejich spolužáků, nových kamarádů a vytvořily tak nový propletenec přátel a známých.

Bohužel, když se přestěhujete do míst bez tohoto urychlovače, pak nesmíte zoufat, když se vám nepodaří vybudovat nové známosti obratem. Nezoufejme, že si přátele nenajdeme hned, protože přátelství je založeno na dlouhodobých aspektech důvěry a vzájemnosti.

Ne nadarmo se říká:

“Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed jít k hoře“.

Stačí jenom najít tu správnou cestu a vykročit.


Reklamní inspirace:

Jak se Vám článek líbil?

Vyberte počet hvězdiček (5*=maximum)

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím nehodnoceno :( Podpořte autora Vaším hodnocením.

Miluška Molíková

Miluška Molíková

Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😀. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...