Přátelství na druhou

Nedávno jsem dostala zpětnou vazbu od čtenářky blogu ohledně mého psaní. Moc za ni děkuji. Když jsem o všem posléze přemýšlela, dostala jsem pocit, že v mém posledním článku o přátelství něco důležitého chybělo. Proto vzniklo toto přátelství na druhou. I když tady by se spíše hodil výraz – přátelství po druhé a lépe. K tomu mám ještě jeden důvod, proč tento článek vznikl. Zdálo se mi totiž, že si téma přátelství zaslouží mnohem více prostoru a jakýkoliv dodatek do původního článku by ve stínu těchto slov vyzněl fádně, neuměle a nedokonale.

Každý z nás má jiné zkušenosti a také představy o přátelství. Ne nadarmo se říká, že pravé přátelství se pozná až v nesnázích. Někdy nepříjemná životní situace velmi rychle eliminuje naše dosavadní přátele. Opravdových přátel nastřádá za svůj život člověk opravdu jenom hrstku. Je nemyslitelné, abychom měli to štěstí a na své životní pouti se setkávali se stejně naladěnými lidmi, s lidmi, kteří nám důvěřují, kteří nás podrží, kteří se dokážou s námi radovat, smutnit, ale i mlčet, uznávají stejný žebříček hodnot, jsou tu pro nás v každém okamžiku.

Jiná jsou asi přátelství, která vznikla v dětství, jiná pak ta, co vznikla v dospělosti či v období zralého života. Nicméně ti šťastnější z nás jsou doprovázeni všemi etapami svého žití stálými přáteli. Velmi asi záleží na nás samotných, koho si do toho svého nejintimnějšího koutku duše pustíme, koho si vlastně my sami za své přátele zvolíme a podle jakých kritérií budeme vybírat.  Pravé přátelství totiž není jenom o tom, že budeme brát, ale stejnou měrou musíme dávat, oplácet. Budeme ti, co dokážou svoje přátele chápat, utěšovat je, nalévat jim optimismus do žil, když se zrovna nedaří. Je to spojená nádoba, která se vzájemně přelévá, nikoliv jednostranný akt.

Až se dostaneme do okamžiku, kdy opravdu můžeme ve své mysli pojmenovat toho či onu svým přítelem či přítelkyní, pak jsme získali beze sporu ten nejcennější životní dar. A záleží jen a jen na nás, jak dlouho, jak kvalitně a jak silně si budeme tohoto daru užívat.

Stejně jako toužíme po lásce, stejně bychom si přáli být obklopeni přáteli. Vždyť oni nás znají lépe než ti ostatní, oni vědí, co na nás platí, kdy nás potěší jejich zájem a kdy potřebujeme vyklidit pole a zůstat sami. Přátelům jsme schopni odpouštět drobné prohřešky, jsme ochotni je omlouvat za jejich činy, protože jim věříme. Věříme, že to, co dělají, dělají s nejlepším vědomím a svědomím, nikoliv ze záludnosti a podjatosti. Jsme schopni si navzájem říkat i věci nepopulární, upozornit na to, co se nám nelíbí, s čím nesouhlasíme, nabádáme je k obezřetnosti. A pokud onemocnění, strachujeme se o ně, jako by to byli naši rodinní příslušníci. Přicházíme s nabídkou pomoci, když je třeba a očekáváme stejný postoj od nich.

Základem pevného přátelství je beze sporu důvěra, vzájemné porozumění a pochopení. Opravdové přátelství pak je nám posilou, oporou a dokáže krásně hřát u srdce. Ani léty se nikam neztrácí, naopak nabírá na síle a hodnotě.

Citát – Albert Einstein

„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji přezpívá, když ji zapomeneš.“


Reklamní inspirace:

Jak se Vám článek líbil?

Vyberte počet hvězdiček (5*=maximum)

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím nehodnoceno :( Podpořte autora Vaším hodnocením.

Miluška Molíková

Miluška Molíková

Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😀. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...