Psí život
Máme doma psa. I když možná by tu spíše platilo vyjádření, pes má doma nás. Že v tom nevidíte rozdíl? Ten je zcela zásadní. Pokud máme doma psa, chceme tím vyjádřit, že kromě členů rodiny s námi sdílí domácnost i ten čtyřnohý chlupáč. Pokud má doma pejsek nás, tak to projevuje větší náklonností, ba přímo jistým druhem závislosti. Teskní, když odcházíme, teskní jakmile se ocitne osamoceně. Je zvyklý na to, že má kolem sebe stále někoho. Je to takové miminko, co se ještě neosamostatnilo a vyžaduje stálou pozornost. Když dlí ve svém pelíšku, je stále ve střehu. Stačí jenom náznak toho, že ho opouštíme a v tu ránu je na nohou, připraven nás doprovodit, vyprovodit. Tato závislost je silně svazující.
Všichni pejsci jsou přítulnými a snoubí v sobě jak své povahové vlastnosti, tak i vlastnosti, ke kterým se ho snažíme vychovat. Někdy ta výchova je dlouhodobá, opakující se, nekonečná. Na téma odvykání či přivykání některým zlozvykům bylo napsáno spousta literatury. Nicméně sebelépe zvolené rady někdy ztroskotávají na těch našich miláčcích, neboť jim ledacos promíjíme. Přece nebudeme od nich vyžadovat až tak sveřepou poslušnost, když jsme si je oblíbili kvůli jejich rozvernosti hravosti, mazlivosti.
Vždycky něco musí zvítězit a my musíme upřednostnit své požadavky. Jistě existují majitelé, kteří umějí svého čtyřnohého přítele vychovat k obrazu svému, já však se chci věnovat těm, co tak velké úspěchy nezaznamenávají. Nevím, možná se dost dobře nesnaží předělat svého parťáka na někoho jiného. Vždyť se stačí podívat kolem sebe. Nepřipadá vám, že majitelé psů a jejich psíček jsou si něčím podobni. Že se tzv. navzájem vybíráme a očicháváme? Korpulentní dáma vedle sebe má malou kuličku, svižný mladík spíše atletického psa, kudrnaté kadeře na hlavě plápolají stejně ve větru jako dlouhá srst psíka na vodítku.
Inklinujeme zkrátka k podobným konstitučním tvorům jako jsme my sami. Není tedy možné, aby se naše povaha nepřenášela i do povahy psa, naše návyky a zlozvyky, naše důslednost či nedůslednost při výchově. Občas nás sice navštíví jakési osvícení, že bychom to chtěli zlomit, ale je otázkou času, kdy se opět vrátíme do původních rituálů. Přitom důsledností bychom došli ke spokojenosti obou – pána i psa.
Náš pejsek sice nemluví, ale i tak dokáže velmi spontánně projevovat radost, být spokojený, šťastný.
A pro tuto spokojenost a štěstí potřebuje každodenní venčení. Neboť je pro něho nepostradatelné, slouží k tomu, aby si obhlédl svoje teritorium, očichal, co je nového, kdo nový přibyl do smečky. A tak se zastavuje na každém roku, u každého stromku, kamene, na travnatém paloučku a značkuje.
Já tomu říkám – psí sms zprávy. Zkrátka a dobře zastavuje se všude, kde se něco dělo. Díky svému vytříbenému čichu se tak náš pejsek dozví vše, co potřebuje vědět. Proto je tak vděčný, když se může volně pohybovat, není omezený vodítkem, může se zastavovat podle svých potřeb a rozhodovat se, kterému pachu dá přednost. Čichání, očichávání je tedy důležitou součástí toho, jak náš miláček komunikuje s ostatními. Během čichání se psi více unaví, než při svižné procházce. Ono to vnímání velkého množství vjemů je pro něho vyčerpávající. Psi, kteří mohou pravidelně vše očichávat, jsou šťastnější.
Proto jsou pro naše pejsky procházky tak důležité a ani výběh na zahradu, na dvorek jim nemůže toto prostředí nahradit. Většina se jich na společné procházky těší a stačí když zavelíme k odchodu, vrtí ocáskem a jsou radostí bez sebe. Přirozeně tedy touží po poznávání různých pachů, je to pro ně dobrodružství a určitý způsob relaxace, při které se uvolní a zklidní. Nevím, jak mohlo vzniknout rčení o špatném počasí, kdy by psa ani nevyhnal či o psím počasí. On je totiž připraven na procházku vždy a za jakéhokoliv počasí. Je tedy mnohem moudřejší než jeho páníček, neboť i jemu je pohyb ku prospěchu, byť venku není zrovna příjemno.
Psi jsou nejúžasnější tvorové na světe. Svou lásku rozdávají bezpodmínečně a neomezeně, jejich věrnost a přítulnost nezná mezí. Ledacos bychom se od nich mohli učit.
„Chceš-li být jeden den šťasten, kup si víno a pozvi přátele. Chceš-li být dva dny šťasten, ožeň se.
Chceš-li být šťasten celý život, chovej psy. Jenom ti, kdož neměli nikdy psa, nemohou pochopit, oč by byl život bez psů chudší.
Pes je nejlepším přítelem člověka.“
