Sdělování mezi lidmi
Sdělování mezi lidmi
Jak jsem šla včera z práce domů, tak jsem přemítala o tom, co jsem udělala či neudělala, co se mi podařilo a nepodařilo – prostě takový výlet do uběhlého dne. Pak jsem si v duchu řekla – ty jsi psavec a od toho se začalo odvíjet mé uvažování o sumarizování lidiček.
Takže jsem došla ve své úvaze k zjištění, že jedni jsou psavci, to jsou ti, co nejraději vyjadřují písemným projevem. Pak jsou telefonisti, to jsou ti, co vše vyřizují, zařizují a řeší po telefonu. Pak máme telefonisty-psavce, to jsou ti, co píší sms po telefonu. Následují ignoranti – to jsou ti, co neberou telefony, neodepisují na sms či maily.
Další skupina jsou poustevníci – ti nemají ani signál, ani mobil, ani PC s internetem, někdy ani tu propisku na psaní. Pak jsou návštěvníci – to jsou ti, co nejraději vyřizují všechno osobně – na úřadu, v rodině.
Další skupinou jsou samotáři- ti komunikují jenom se známými lidmi a neznámé telefonní hovory neberou, na maily neodepisují. Musíš na ně narazit, setkání nevyhledávají. Na někoho jsem zapomněla? Určitě existují i kombinátoři všech skupin.
Ještě, že máme jen několik prostředků – telefon, mail , dopis, osobní setkání. Přesto se mi zdá, že dřív se více psávalo, dneska obdržet od někoho dopis, pohlednici, to už je fakt hodně archaické. Slova se zkracují, aby se vešlo do sms nejvíce sdělení, rozvité věty se zkracují – jako bychom honili čas.
Přes všechny ty vymoženosti ho je stále méně a méně. Možná je to dáno tím, že chceme sdělovat rychle, okamžitě a nejsme dostatečně trpěliví. Dříve, než jsi napsal dopis, musel sis uspořádat myšlenky, co vlastně chceš napsat a sdělit adresátovi, potom psát pečlivě, aby to dotyčný či dotyčná po tobě přečetl.
Nakonec byl dopis hozen do schránky s jistou dávkou naděje, s nevyřčenou otázkou: „Jaká asi přijde odpověď?“. A potom následovala radost, když se v dopisní schránce objevila obálka. Dychtivě jsme četli zprávy, jenž nám kdosi sděloval. Tohle se nějak vytratilo…..
Ale nechci tady vracet staré časy, vše je poplatno době, pokroku, promiňte mi toto sentimentální shrnutí mého předchozího dne, který se nesl v duchu psaní a zas jen psaní. Z toho důvodu jsem se označila za psavce, no a potom to už mělo rychlý spád.
Nakonec si otestujte, do jaké kategorie se můžete zařadit. Ať je to jakákoliv z nich, důležité je nezůstávat sám, být v kontaktu s okolním světem, mít možnost sdělovat si své radosti a starosti, těšit se navzájem ze své blízkosti, vyhledávat kamarády, přátele.
Čas utíká hrozně rychle, a tak ho neztrácejte tím, že nepíšeme, nezavoláme, nenavštívíme s obligátní výmluvou až… až jednou, teď mám důležitější věci na starosti, ono nakonec se může stát, že nebude komu, proč a jak sdělit to, co jsme si přáli či nepřáli.
Další články:
