Sen a snění

Když chceme pojmenovat vnitřní touhu, s oblibou říkáme, že máme svůj sen. Ten může nabírat různou podobu – chceme něčím být, chceme mít určitou vizáž, chceme zažít jedinečnou lásku, mít fungující rodinu, najít vhodné uplatnění v práci, cestovat po dalekých zemích. Snů máme asi všichni hnedle několik. Ale je to opravdu sen, anebo pouze naše snění??? Je rozdíl mezi snem a sněním?

Určitě existuje. Jsou sny, které nás probouzí v noci, nemajíc žádný reálný podtext, někdy nás vyděsí, někdy pomateně pospojují naše prožitky a zážitky ve směsi podivností, některé si nedokážeme po probuzení opětovně vybavit, ale některé v nás zanechají „stopu“.

sen o lásce

Ta stopa spočívá v tom, že začneme hloubat, co za tím stojí, co nám to našeptává a zda to není nějaká předzvěst zpráv ať již dobrých či nedobrých.  Bojíme se poodhalit roušku věštění, neboť žádný věštec či věštkyně nejsme, jsme jen obyčejní lidé. Raději chceme rychle zapomenout, co se nám zdálo.

Zdrojem snů bývají naše zážitky, často představují naše nevyřízené záležitosti, snoubí v sobě věci, které jsme nedokázali vyřešit, co nás tíží a v co doufáme. Sny nám tedy mohou naznačovat cosi… informace o našem já, o vnitřních problémech a konfliktech, o hledání čehosi, mohou signalizovat poruchy zdravotního stavu, zdroje strachu, nejistoty.

Proto  se pokoušíme těmto snům porozumět. To však neznamená, že musíme k tomu listovat ihned ve snáři a hledat přirovnání, neboť každý snový obraz představuje pro každého jedince jinou skutečnost, jiné asociace a metafory.

snění a vaše sny

Jak v kontextu toho napsaného je odlišné snění. Snění se dá přirovnat bílém obláčku na modravém blankytu nebe, přináší povznášející pocit a obohacení života.  Můžeme tak snít o všem, co nám schází, můžeme se ve snění stát vším, čím nejsme, můžeme zdolávat lehce všechny nástrahy, co život přináší.

Ne nadarmo odpoutání se od povinností denního života je základem uvolnění, meditace. Stačí když se budeme ve svých myšlenkách toulat nádhernou krajinou s bublajícím potůčkem, podél břehů s rozkvétajícími blatouchy, po prašných cestách končícími kdesi na obzoru…

potůček

Sice nás to nezbaví povinností, ale odlehčí to naší mysli. Ne všichni ale musí smýšlet stejně romanticky, a proto neexistuje jednotný návod, jak na to. V každém případě bychom měli snít po svém, hledat to, po čem toužíme, co si přejeme my. Dost možná někdo může namítnout, že to patří k pošetilému mládí a starší člověk už je ubit životem, ale musím vás vyvést z omylu. Nezáleží na tom, zda máme vyhlazenou mladistvou tvář, anebo tvář vrásčitou – všichni máme nějaké touhy, jenom se stydíme o nich vyjadřovat. Sníme většinou o tom, čím žijeme, čeho jsme plni, co bychom si přáli.

Takže, co popřát na závěr všem – hezké sny a neutuchající snění.

Mohlo by Vás inspirovat:

Další články autorky:

Je psaní přežitek?

Podívám-li se po našich ulicích, vymizeli z nich nejen telefonní budky, ale téměř také všechny dopisní schránky. To by se básník Jiří Wolker divil, co z jeho krásné básničky zbylo.

Všichni slibují všechno

Pročítám-li některé z článků na internetu, tak si z nich odnáším dojem, že opravdu všichni slibují všechno, nic není nemožné, všechno a všeho lze dosáhnout, jenom stačí chtít.

Jak se Vám článek líbil?

Vyberte počet hvězdiček (5*=maximum)

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím nehodnoceno :( Podpořte autora Vaším hodnocením.

Miluška Molíková

Miluška Molíková

Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😀. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...