Srovnávání

Srovnávání

Je zcela obvyklé, že si chceme srovnat své šatstvo ve skříni do úhledných komínků, podobně se to týká srovnání bot v botníku, knížek v knihovně, pracích prášků v koupelně. Všude tam, kde chceme mít příslovečný pořádek, tak srovnáváme, vyrovnáváme, urovnáváme, aby nám to lahodilo oku.

srovnávání

V životě srovnáváme mnoho jiných věcí, než-li ty v domácnosti. Od malička se srovnáváme se sourozenci, zda jsme povyrostli, zda máme stejně dlouhou nohu, zda už se vejdeme do vytouženého svetru, bundy, kolečkových bruslí, zda nás mají rodiče stejně rádi, zda někomu nenadržují, zda máme stejná práva. Srovnáváme svoje dovednosti, zda jsme stejně rychlí v běhu, zda dokážeme vyšplhat na strom, zda se do cílové pásky dostaneme dřív než náš soupeř. Srovnáváme naše vlasy, naše zuby, naše nehty, barvu našich očí, délku našich řas. Ve škole se srovnáváme se spolužáky. Srovnávání se nás podvědomě drží, ačkoliv se domníváme, že nikoliv. Náš osobitý život se nám jeví jako originální, naše projevy jako svobodomyslné a naše postoje jako neměnné, přesto se srovnávání nevyhneme.

Srovnáváme stále, jen ta intenzita může být různá. Někdy vybočuje průměrnosti, někdy zachází až za hranu a někdy je sotva postřehnutelná. Srovnáváme svůj život s životem ostatních, naši radost či bolest, naše utrpení s tím, co prožívají jiní. Klademe si otázku, proč se zrovna mě děje to a to a proč ne druhému. Srovnáváme se s kolegy v práci, s jejich přístupem v plnění pracovních povinností, k jejich zodpovědnosti či nezodpovědnosti. Chtěli bychom mít celý život pěkně srovnaný, jako ty komínky ve skříni, pěkně do zářezu, žádný chaos, žádný zmatek, žádný nesoulad.  Je vůbec takové srovnávání se k něčemu užitečné?

 

Misty Bernall
„Často chceme být jinde, než jsme, nebo dokonce někým jiným, než jsme.
Máme sklon srovnávat se s druhými a ptáme se,
proč nejsme tak bohatí, tak inteligentní, tak prostí,
tak šlechetní anebo tak svatí jako ti druzí.
Takové srovnávání vede k pocitu viny, zahanbení nebo žárlivosti.
Jsme jedinečné lidské bytosti! Buďme sami sebou!“

 

Pragmaticky víme, že nemůžeme mnohé věci ovládnout, ani změnit. Přesto se domnívám, že mám-li být k sobě upřímná, tak se srovnávání úplně nikdy nevyhneme. Je to vnitřní touha, která nás nabádá k tomu, abychom v sobě gradovali energii, hledali odpovědi na otázky, které nás přece jenom napadají a my na ně plně nedokážeme odpovědět. Srovnávání v tomto pojetí nás pak popohání ke změnám, pokud jsou možné.

Někdy k našemu posunu ve srovnávání s ostatními napomůže i životní kolize v podobě vážného onemocnění, úrazu, ztráty milovaných lidí. Nebo k tomu dospějeme pouze na základě osobního rozvoje, kdy dojdeme k poznatku, že to tak prostě je. Takže až vás někdy přepadne srovnávání, nezapomínejte hledět i na to vše dobré, co ve vás samých je. Važte si všechno pozitivního. Uvidíte, že to tak špatné úplně není, že ve srovnání s ostatními vždycky uvnitř vlastního já najdeme to, na čem lze budovat život bez zášti, hořkosti a pesimismu.


Reklamní inspirace:

Jak se Vám článek líbil?

Vyberte počet hvězdiček (5*=maximum)

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím nehodnoceno :( Podpořte autora Vaším hodnocením.

Miluška Molíková

Miluška Molíková

Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😀. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.