Všichni slibují všechno

Pročítám-li některé z článků na internetu, tak si z nich odnáším dojem, že opravdu všichni slibují všechno, nic není nemožné, všechno a všeho lze dosáhnout, jenom stačí chtít.

Je však tomu tak opravdu?

Copak je vůbec možné, aby se nám rázem vše proměnilo v pestrou, blahobytnou krajinu, kde jsou lidi milí, vstřícní, ochotni pomáhat a mají na mysli jen a jen blaho člověka. Asi mi dáte za pravdu, že musíme odlišovat sliby prodávajících, kteří vychvalují přednosti svého nabízeného zboží, musíme odlišovat sliby milenců, kteří nám vzletně slíbí modré z nebe a sliby politiků, kteří si též ví rady se vším v rámci předvolební kampaně.

Stáváme se svědky toho, že kosmetické produkty z nás formou krémů udělají nové bytosti, další preparáty nám uberou pár kil navíc či zvýší naši kondici, vyžehlí vrásky na čele. Prostě jeden slib za druhým. Dodavatelé elektřiny, plynu se ve svých slibech předbíhají slibem nejlevnější energie, obchody se hemží sliby slev. A my začneme tyto sliby vnímat jako neodmyslitelnou kulisu běžného života.

Proč tak často a rádi věříme těmto slibům?

Protože v dnešním světě se nosí dokonalost a ta dává prostor ke slibům. Reklama na sliby bývá pestrá, zajímavá, někdy i pekelně zábavná, ale často ji chybí nějaká myšlenka či přesah, který by neřešil pouze materiální a finanční úroveň.

Slibovalo se vždycky. Ne nadarmo by nevznikla známá rčení – sliby, chyby anebo když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají či sliby se slibují, blázni se radují nebo slibem nezarmoutíš. Splnění slibu zároveň ale otvírá jiné dveře a ty vedou k důvěře a přátelství. Mnozí z těch, co uzavřeli slib manželský před svědky, dostáli svému slibu a dnes slaví stříbrnou či zlatou svatbu. Členi různých profesí skládají své sliby – vojáci, policisté, hasiči, celníci ale i řeholníci a řeholnice. Adepti lékařství skládají slib ve formě Hippokratovy přísahy. Ne všichni těmto svým počátečním slibům plně dostojí.

Je tedy lépe slibovat splnitelné, to o čem jsem přesvědčen, že tomu dostojím, že nebudu muset hledat různé výmluvy, proč a kvůli čemu jsem to či ono slíbené nemohl splnit. Posiluje to vzájemnou důvěru a poznání, že se mohu na dané spolehnout. V opačném případě raději nic neslibujme, alespoň ti, kteří jsou příjemci těchto slibů, nezůstanou rozčarování. Zvažme svoje možnosti a podle toho jednejme. Když se nám něco slíbené nepodaří splnit, tak se otevřeně k tomu přiznejme a nehledejme jiné příčiny než ty osobní.