Ovládla fotbal nuda?
Katarský šampionát ukázal mnohé. Nebyl podstatný ani tak termín či místo celé akce, ani komu se dařilo a komu méně. Mistrovství světa totiž kromě vítězů a poražených je zejména odrazem toho, v jakém stavu nejpopulárnější týmová hra planety je. Kam se tedy fotbal posunul? A skutečně můžeme okem diváka hovořit o posunu?
Rychlost především
Dokážu si představit, že srdce odborníka plesá nad propracovanou taktiku, fyzickou vyspělostí hráčů a především rychlostí celé hry. Balón létá od nohy v tempu, hráči naběhají během zápasu obrovské porce kilometrů a stráví notný čas ve sprintu. Koukal jsem na sestřihy některých předchozích šampionátů, např. ve Francii 98 a v Asii 02 (Korea/Japonsko). Dynamika hry v Kataru byla, dovolím si tvrdit, o 2 rychlostní stupně jinde. Obdivuhodné. Zde však vidím zároveň největší kámen úrazu.
Odborníci se během šampionátu často divili, že padá hrozně málo branek střelou mimo pokutové území. Že je obecně mnoho střel zblokovaných nebo jde vedle brány. Že útočníkům v dobrých pozicích odskakuje balón. Vede mě to k jedné domněnce. Rychlost hry bohužel nejde vždy ruku v ruce s množstvím zajímavých situací. K tomu připočtěme neustálou snahu zrychlovat balóny. Každý šampionát představuje technologicky nový míč, který má být ještě rychlejší než ten předchozí. Na hru v rychlosti se kouká dobře, to ano, ale gólů padá málo, hráči mají problémy kvalitně vystřelit. Na nic není čas a bohužel je to často na klíčových ukazatelech hodně vidět.
Když divák trpí…
A pak je tu snaha nabourat rychlost. Týmy, které nestíhají, nebo disponují staršími hráči, mají z divokého tempa strach, snaží se proto hru více kouskovat, tempo rozmělňovat. Stáváme se tak svědky paradoxní situace. Na jedné straně jsou obrovsky rychlé zápasy, na té druhé chodecké, kdy je pomalost a nudnost hry o to více vidět. Rozhodčí může nastavovat klidně 10 minut, ani sebedelší nastavení však nezlepší dojem ze zápasu, kde hráči pouze chodí, zbytek stojí na místě a čeká, zda čistě náhodou někdo neudělá nějakou chybu. Presink či represink v takových zápasech prakticky neexistuje. A že jsme takových viděli v Kataru také hodně. Bohužel.
Ba co hůř, nudu se do toho snaží zahnat rádobyvtipný komentátor snůškou bulvárních zpráv, které s fotbalem nijak nesouvisí. A co na tyto „chodecké“ zápasy divák? V lepším případě u televize pouze usíná, v tom horším raději přepíná programy na ještě pokleslejší zábavu typu nekonečný seriál a vůbec nejhorší scénář je, když z rozčilení televizi vypne a se slovy „mám já tohle zapotřebí“ se sledováním mistrovství sekne úplně.
Naštěstí je to fotbal, ve kterém o překvapení není nouze a na katarském mistrovství toto pravidlo opět platilo poměrně ve velkém. Stačí totiž jeden dva zajímavé výsledky a divák je opět vtažen do dění. Rychle zapomene na zklamání ze ztracených 2 hodin, které investoval do předešlého nudného zápasu s jedinou střelou na branku, a to se ještě hráč ukopl. Natěšeně opět sedí u televize s myšlenkami ve stylu, tak nudu máme za sebou a teď se to rozjede ????
Vraťte nám parádičky!
Když to mám za sebe shrnout, měl jsem raději dřívější fotbal (z 90. let), kdy se hrálo s těžšími míči, více technicky, hráči se častěji pokoušeli o střelbu z dálky, předváděli více parádiček pro fanoušky apod. Hra nebyla tak fyzická, tolik propracovaná systémově, za to nabízela více zábavy. Jsem přesvědčený o tom, že dnešní hráči jsou stejně tak dobří fotbalisté jako ti dřívější, které stále fanoušci vzývají. Namátkou mohu jmenovat Maradonu, Ronaldinha, Zidaneho či našeho Nedvěda.
Jenže společnost je dnes nastavena jinak, jde více o image a hráči jsou vychováváni do jiného typu hry. Aby se prosadili, musí své umění přizpůsobit trendům. Typickým příkladem je Kylian Mbappé. Tvář hry Fifa oslovující hlavně mladší generace. Francouzský rychlík nb. 1. Ale co dál? Kde jsou v jeho hře finesy pro ochozy? Nic proti němu, jen se snažím nastínit rozdíly v současném pojetí hvězd.
Připadá mi, že v aktuálních trendech je fanoušek až na posledním místě. Že nebyla v zápase jediná finta, že hráč neudělal něco navíc? Je to již pouze byznys, nikoliv zábava. Trochu mám obavy, co se stane, až nadobro skončí současné star staršího typu jako Ronaldo, Messi či Modrič. Jedno je jisté. Staré časy fotbalu se již nevrátí. Pro jeho další vývoj bude nyní důležité, aby rychlost hry byla stabilní ve všech zápasech a hráči se v ní naučili najít prostor k více kvalitním střelám, centrům atd. A opět šli do popředí zájmu týmy a hráči, kteří hrají tzv. pro fanoušky. V opačném případě hrozí z mého pohledu fotbalu stále větší nuda…
Tak snad fotbal zachrání alespoň slušný merch:
