Chůze

Zdravý životní styl, co všechno o něm jsme si mohli přečíst, co všechno jsme slyšeli v rozhlase, televizi. Při té přehršli pokynů, rad a návodů jsme nějak zapomněli na obyčejnou chůzi. Čekáme nesmyslně desítky minut, než nám přijede autobus, tramvaj, než abychom se pustili pěšky, byť jen bychom se posunuli o jednu zastávku dál. Chození pěšky snad není v módě. Usedáme do svých automobilů, abychom v kolonách popojížděli z jednoho místa na druhé a zbytečně se rozčilujeme, že jsou zácpy, že nemáme, kde zaparkovat, že je čím dál tím víc složitější jezdit po vymleté silnici.

V práci usedáme na židli, ať děláme jakoukoliv profesi, zpravidla na 90% sedíme. Platí to o učitelích, prodavačkách, úřednicích, ale i lidí u pásové výroby. Doma usedáme k televizi, sedíme v kině, divadle, na setkání s přáteli. Abychom vykompenzovali nedostatek pohybu, chodíme běhat, do posiloven, do fitness center. A přitom by stačilo ujít pár kroků navíc, pohybovat se po schodech místo využívání výtahu, zajít o patro níž s dokumenty, rázovat sem a tam jen tak pro radost, nevozit děti do škol, na kroužky.

Zdá se, že i chození se znovu budeme muset učit, jako všechno, co jsme už zapomněli. Chůze nám navíc dává neomezený prostor něco vidět, něco zažít, někoho potkat, s někým si popovídat. Odborníci se shodují na tom, že chůze je nezastupitelná, je to ten nejzákladnější a zároveň nejpřirozenější způsob pohybu.

Ať si to připouštíme, či nikoliv, člověk byl stvořen k pohybu, k chůzi. Během chůze se aktivuje jak lymfatický systém, kosterní svalstvo, tak i kardiovaskulární systém. Chůze napomáhá i k zpevnění zádového svalstva, středu těla a má i blahodárný účinek na psychickou pohodu člověka. Můžeme ze sebe setřást napětí, stres a i po fyzické zátěži se tzv. uvolnit. Co víc si přát pro celkové duševní zdraví člověka. Dá se s troškou nadsázky říci, že chůze je královnou pohybu, běh pak jeho králem.

V dnešní době je chůze velmi důležitá ještě z jednoho pohledu a to společenského. Musíme dojít k druhému člověku, nebo tento člověk musí dojít za námi, a proto bychom mohli konstatovat, že chůze je základem pro komunikaci mezi lidmi a je pro svých společenský význam zcela nenahraditelná. Při chůzi můžeme přemýšlet, ledacos si domluvit, vyjednat, komunikovat s jinými lidmi, což při běhu chybí. Můžeme si věci promýšlet, zamýšlet se nad nimi, hledat odpovědi na naše mnohé otázky. Do pohybu se tedy kromě těla dostává i náš mozek.

Zařaďte chůzi do svého pravidelného denního režimu, začněte zvolna a postupně přidávejte. Pokud potřebuje nějakou oporu, pořiďte si hůlky. Hůlky nám napomohou ke svižnější chůzi. Uvidíte, že začnete obyčejné chození mít rádi. Důvodem opomíjení chůze jako nástroje cvičení je pravděpodobně to, že většina lidí chůzi za cvičení nepovažuje, a proto ji ignorují.

Staré přísloví však říká:

„Orgán, který se nepoužívá, tak zakrňuje“.

Pohyb je život. Chůze nás přinutí se pohybovat. Střídáním rychlé a pomalé chůze se zvyšuje i naše kondice a procházky v přírodě posilují naši duševní pohodu, zlepšují náladu a to vše vlastně vede k posílení našeho zdraví.
Ještě jsem vás dostatečně nepřesvědčila o tom, že chůze má všechny aspekty přirozeného a tolik důležitého pohybu? Nepotřebujeme k ní žádné drahé sportovní vybavení, potřebujeme pouze vyhradit si zlomek času, přizpůsobit svoje konání tomu, že budeme více využívat svoje nohy, než dopravní prostředky a do přírody snad trošku pořádné boty, ve kterých se nám bude dobře šlapat.

Nepočítejte kroky, choďte pro svoje potěšení, pro radost. Možná znáte slavný citát Johna Butchera:

“Chůze je to první, po čem touží malé děti a to poslední, čeho se chce vzdát starý člověk“.