Zahradničení jako vášeň a droga zároveň
Zahradničení může být jako vášeň a droga současně
Hned v úvodu jsem znejistěla, neboť nevím, zda se správně má říkat zahrádkaření nebo zahradničení. Oba dva názvy mají jako základ zahradu. Ten první inklinuje ke keřům, ten druhý k ničení. V přeneseném smyslu slova si pak můžeme první výraz spojovat s výsadbou, druhý v ničení plevelů či ničení vlastního těla na zahradě. S nadsázkou by se dalo říci, že zahrádkářem může být kde kdo, ale zahradníkem pouze odborník. Doufám tedy, že mi prominete, když se mi v mé úvaze budou prolínat oba dva názvy, bez konkrétna, že zrovna toto chci k někomu či něčemu přiřadit.
S probouzejícím se jarem přichází nezaměnitelné kouzlo pro všechny zahrádkáře. Je pravdou, že zahrádkáři v tomto období zažívají „jarní žně“, protože vegetace jim nedá zahálet. Zahradničení je vášeň, omamná jako droga pro ty, co bez toho nemohou být. Je to záliba, potěšení a opojný pocit, když všechno kvete, vyvíjí se tak, jak má. Ne všichni ale této vášni podlehnou, podobně jako ne všichni se nechají zlákat drogami. Z této závislosti se dá těžko vyléčit, neboť ji podstupujeme dobrovolně a s láskou. Ten, kdo zahradničí z donucení, neprodukuje takový pocit štěstí. I tato radost je však odměnou za předcházející dřinu, práci a svízele s tím spojené (bolí záda, ruce, nohy), protože nic není zadarmo. Za lopotu přichází zasloužená odměna v podobě čerstvé zeleniny, svěžího ovoce.
Není zahradničení jako zahradničení
Ta slast!!!! Chuť na jazyku z právě utržené jahody, maliny, okurky, papriky, rajčete…. bez chemie, zabarvené jen paprsky slunce. Zahrádkářská vášeň nezná hranic, pokukujeme do sousedních zahrad, abychom zjistili, jak jsou na tom ostatní, zda stačíme tempu a na té naší zahrádce vše roste právě tak, jak se má. Ne zřídka se stává, že tento koníček tzv. podědíme po svých předcích. V poslední době hlad po zahrádkách opět narůstá. Možná je to způsobeno životním stylem propagujícím zdravou výživu a možnostmi, když si v tomto směru můžeme sami vypěstovat zeleninu. Sice nemáme jednu mrkev jako druhou a její velikost nemusí odpovídat žádným požadovaným parametrů, přesto je to mrkev naše, plná vitamínů, vypěstovaná s péčí, bez chemických postřiků.
A tak opakovaně sejeme, sázíme, předpěstováváme. Okna již brzy z jara máme obklopena sazeničkami paprik a rajčat, kterým chystáme větší a větší kelímky od jogurtů, abychom z nich vypěstovali ty správné jedince, kteří nakonec spočinou na záhonku naší zahrádky. Je to piplavá práce, která by bez zaujetí pro věc nebyla možná. A jak se s oblibou říká: „s jídlem roste chuť“. A tak každoročně rozšiřujeme jejich množství, byť naše parapety mají svá omezení. Děláme to pro jistotu, co kdyby nám semínka nevzešla, anebo zahynula přísada, či nám rostlinky zničili ledoví muži. A pak je nám líto tyto krásné exempláře někam vyhodit, a tak raději připravíme další záhon pro jejich výsadbu.
Ještě horší dilema zažívá každý zahrádkář, když se má rozhodnout, čemu dá přednost. Zda zelenině či květinkám. Přece jenom bez květin by naše zahrádky nebyly tak krásné. A člověk se chce taky pokochat krásou přírody a trošku jí i napomoci. Včelky potřebují pro svoji pastvu dostatek květů. Kdo podlehne kouzlu zahradničení, tak je to na věky. Vždyť sortiment různých odrůd je nekonečný, jsou nám nabízeny nové a nové vyšlechtěné druhy a nás to láká, abychom je na své zahrádce vyzkoušeli.
Zkušení sedláci říkali: „Takové pole rodí, po kterém sedlák chodí“.
Slov už bylo dost, a proto i já vyrážím do té své zahrady se činit! Milí zahrádkáři, nechť vás zahradničení neopouští a ať vám vše krásně roste nejen pro radost, ale i k užitku.
A co by se mohlo hodit na zahradničení?
Další články: