Nedostatek času

Čas jako fyzikální veličina má svá jasná pravidla. Rok má 365 dní (přechodný nepočítám), 52 týdnů. Týden má 7 dní a každý z těchto dnů 24 hodin. Hodina pak nám dává k dispozici 60 minut.

Všichni konzumenti času ho dostávají stejnou měrou, bez ohledu na pohlaví, náboženské vyznání, společenské postavení. Jak je tedy možné, že si obvykle stěžujeme na jeho nedostatek?  Nedostatek času je častou omluvou toho, že nestíháme věci řešit, vykonat, zapomínáme na svoje blízké.

nedostatek času
nedostatek času není jen fráze

A to nám bylo do vínku dáno mnoho z pomocníků, které naši předkové neznali. Oni si však na nedostatek času nestěžovali. Téměř nechodíme pěšky, cesty urychlujeme jízdou dopravními prostředky, nepereme na valše, ale máme automatické pračky. V domácnosti se nám to hemží všemožnými podpůrnými přístroji, co vykonávají potřebné. Chleba doma nepečeme, vodu nenosíme v kbelících od pumpy, neštepujeme ponožky, nepřešíváme oblečení. Tedy pokud šijeme a pleteme oblečení a podobné činnosti, konáme to ne z nutnosti, ale ze zábavy. Přesto nemáme čas posedět si na lavičce a popovídat si se sousedy, nemáme čas hledět na západ slunce.  Nemáme čas na své potomky, nemáme čas ani sami na sebe. Čím to asi bude?

Jsme špatní organizátoři času, neumíme s časem hospodařit, chceme toho stihnout příliš, anebo čas utrácíme zbytečně? Čas má jednu úžasnou vlastnost – nedá se koupit, nedá se podplatit, nedá se zkorumpovat. Plyne si samovolně bez cizího zásahu a dává nám pouze šanci, možnosti. Jak tuto možnost využijeme, či nevyužijeme, to záleží jen a pouze na nás samotných. Někomu čas plyne pomalu, někomu nabírá na otáčkách, někdo ani mnohdy nepostřehne, že je pryč – utekl jako ta voda v potoce a nic z něho nezůstalo. Nejsme páni času a to je dobře, neboť bychom ho začali překrucovat, vnucovat mu svoje vlastní představy, hřešili bychom na vlastní benevolentnost.

Je tedy nedostatek času hitem doby, styl života anebo jenom naše výmluva?

Asi od každého něco.  Navíc je to i lekce pro nás, protože to umožňuje selekci každého volného času a dává nám příležitost sami si rozhodnout o tom, komu a čemu tento čas věnujeme. Čas je drahá veličina a jenom jeho správné užití nám dává šanci být s tím, co konáme, spokojeni.  Z hlediska fyzikální veličiny se nám čas taky rozkládá na menší útvary, ve stejném duchu tedy musíme rozložit svoje povinnosti, abychom se mohli věnovat tomu, co je nejdůležitější. To nejdůležitější může mít různou podobu – pracovní povinnosti, osobní povinnosti, trávení volného času a stýkání se s přáteli.

Asi neuškodí, když se budeme snažit žít více reálně než virtuálně, aby se nám nakonec nestalo, že kvůli těm virtuálním aktivitám už nezbývá prostor na pohodové popovídání si u kafe. Je třeba si uvědomit, že záleží vždy jen a pouze jen na nás, jak s časem naložíme. Samozřejmě, že máme své povinnosti a určujeme si priority, jako žebříček toho, co skutečně musíme, co lze odložit a co by bylo příjemné, pokud se podaří. Neztrácet čas ničím nepodstatným, volný čas, který tímto vzniká, využít podle nových potřeb.  Do jisté míry je to tedy prachobyčejná otázka naší volby.

A nebojme se na rovinu říci, když se nám něco nechce a nevymlouvejme se na to, že nemáme čas. Až vám někdo bude tedy tvrdit, že nemá čas, pak si to přeložte po svém – „není to jeho priorita“. Je to elegantní způsob, jakým lze ledacos pročistit, tedy i vztahy.

Svoje zamyšlení bych chtěla opět zakončit výstižným citátem, který dokázal shrnout to, co jsem se snažila napsat na celou stránku na téma nedostatek času.

Seneca:

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká. Není pravda, že máme málo času, pravdou ale je, že ho promarníme.“


reklamní část:

Jak se Vám článek líbil?

Vyberte počet hvězdiček (5*=maximum)

Průměrné hodnocení 4.7 / 5. Počet hlasů: 3

Zatím nehodnoceno :( Podpořte autora Vaším hodnocením.

Miluška Molíková

Miluška Molíková

Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😀. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...