Navigace
Home > Ke kafíčku > Recept na pohodu

Recept na pohodu

recept na pohodu

Všichni chceme být šťastní, spokojeni, vyrovnaní, najít recept na pohodu. Ale jak na to?

Babo raď!!! Neznám žádný recept na pohodu, ani ho pravděpodobně nezná nikdo druhý. Kdyby takový návod existoval, tak se to kolem nás hemží jenom šťastnými, spokojenými a pohodovými lidmi. A především ti, co by tento elixír dokázali namíchat, tak by ho využili sami pro sebe.

Jak to, že nejsou šťastni ani ti, o kterých se nám zdá, že by šťastni mohli být, neboť nemají existenční problémy, mohou si dovolit luxus, mají prvotřídní oblečení, nejlepší školy, široké možnosti uplatnění atd. atd.  Zdánlivě jsou obklopeni úžasnými lidmi, spolupracovníky, mají krásné ženy, či krásné muže za své partnery, zdravé děti. Přes všechen tento blahobyt nemusí ani oni být zákonitě šťastni.

Všechno je asi uvnitř našeho vědomí. Mnohdy si sami stavíme laťku úspěchu příliš vysoko a naše nespokojenost pramení z toho, že ji nikdy nepřeskočíme. Reálně nezvažujeme svoje možnosti, svoje potřeby, svoje přání. Čím skromnější je člověk, tím asi zažívá bouřlivěji pocity spokojenosti.

Není to vůbec lehké a neznám jednoznačnou odpověď na to, jak bychom se měli či neměli chovat. Společnost je rozdělena na jednotlivé společenské vrstvy pojímající pocity uspokojení z vlastního života odlišně.

Zatímco jedni si nedovedou představit dovolenou jinde než v exotických krajinách, druzí si vyjedou po stopách přírodních krás naší vlasti a ti nejodvážnější vezmou batoh na záda a vyrazí na čundr, aniž by předem věděli, kde zrovna ten den složí hlavu ke spánku.  Kladu si otázku, která ze skupin je šťastnější – ti co brázdí Karibik s jachtou, nebo ti, co netuší, co je zítra čeká za dobrodružství?

Chtěli by vůbec na tom svém štěstí něco měnit? Odsuzujeme zbohatlíky proto, že sami si to nemůžeme dovolit, anebo nás skutečně tento druh dovolené neláká? Nevím a zcela netuším, kdo by na to odpověděl upřímně.  Asi nejdůležitější ze všeho je, když se rozhodujeme podle své vlastní vůle a nekonáme věci jenom proto, že se to od nás očekává.

U finančně dobře zajištěných se očekává, že stráví dovolenou venku, u sociálně slabších vrstev, že si dovolenou dopřejí spíše v přírodě, na chatě, v kempu, u vody, na koupališti anebo ji vůbec neuskuteční.  Přesto se domnívám, že mohu být šťastná, pokud si dám do rovnítek své možnosti a překvapím svoji rodinu například naplánovaným výletem do okolí, s opékáním vuřtů.

Ti, co budou pošilhávat po svém okolí a budou neustále porovnávat své a jejich možnosti, nikdy být šťastni ani nemohou, protože pořád bude kupa těch, co si budou moci dovolit více, než je dopřáno nám.  A my přece chceme být šťastni, nebo ne?

Odežeňme tedy ty vtíravé myšlenky toho, co mít nemůžeme a využijme potenciál, který máme. Určitě se nám podaří uspořádat náš život tak, že budeme mnohem spokojenější a budeme v pohodě prožívat svoje zážitky, budeme na blízku svým dětem, svým rodičům.

Jak se říká:

“Sdílená radost, je dvojnásobná radost, sdílená bolest je poloviční bolest“.

Radujme se z toho, co nám život nabízí a není toho určitě málo.

Štěstí je schopnost být spokojený s tím, co právě mám, kdo jsem a co dělám.


Reklamní plocha:

 

Milu
Milu
Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😄. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...
Top