Navigace
Home > Ke kafíčku > Zuby moudrosti

Zuby moudrosti

zuby moudrosti

Bolesti zubů zažil každý. Vždyť zuby dávají o sobě tušit ani ne do roku od narození, kdy se klubou ven ty první mléčné. No a pak následuje období, kdy dochází k celé škále výměny těch mléčných za ty dospělácké. Jenže ani s touto výměnou to nekončí. Pak už je jenom udržujeme v repasovaném stavu po různých plombách, zákrocích než dojde k jejich odstranění. Ale i ti, co už komplet zuby vyměnili za zubní náhradu, mají občas potíže ve formě otlaků, úbytku kosti.

Zkrátka a dobře za tu dobu jsme vyzkoušeli různé metody a fígle, abychom se se zuby, když začnou trojčit, nějak domluvili. Jeden čas mi na utlumení stačilo vykloktat ústní dutinu alkoholem, nejlépe slivovicí. Kloktání neskočilo v umyvadle, ale v putovalo z dutiny do žaludku.

Ze začátku to pomáhalo, ale ta zubová potvůrka si na slivovici udělala zálusk. Doma jsem sice měla demižon slivovice a zdálo se, že se pomějeme oba – já i zub. Avšak zubánek si usmyslil, že by nejraději žil v alkoholovém opojení a vyžadoval vyšší a vyšší dávky, což mu sice dělalo dobře, ale na druhé straně se ze mě pomalu stával alkoholik, nemluvě o tom, že se to nelíbilo ani mým játrům.

Vzhledem ke snižující se ryzce na demižonu jsem si řekla, že nesmím být srab a vyrazit k zubařce.

Už i z toho důvodu, že letošní sezona nebude přát výpalkům z meruněk, neboť ony pomrzly. Navíc by nebylo ode mne hezké, kdybych celé rodině už nic nenechala. Jakoby zubánek tušil, že jde do tuhého, a tak mi nalíčil hned několik pastí. Paní zubařka měla dovolenou, musím tedy vydržet do dalšího dne.

Další den jsem se nemohla uvolnit z práce dřív než po jedenácté hodině a zubní lékařka měla ordinační dobu pouze do dvanácti. Nakonec jsem to riskla. V čekárně se o půl dvanácté přede mnou nacházelo ještě pět pacientů a já měla chuť vzít zpátečku. Navíc klasika zubánku – přestal bolet, jenom slabě pobolíval. Já v duchu začala přemítat: „Pane jo, doktorka bude nervózní, přijdu jako bolestivý případ bez objednání, to bude zase trapas“.

Ale vydržela jsem a na dotaz zdravotní sestřičky, co potřebuji, jsem tiše hlesla: „Nemohla by se na mě paní doktorka podívat anebo mě poslat na rentgen?“ Paní doktorka se podívala, ale na první pohled nic závažného neviděla. Zubánek se tetelil blahem. Když ale kousek zubu odvrtala – hrůza a děs.

Zubánek do té doby dřímající se totálně vzbudil a začal vyvádět a šlehal kolem sebe bolestí a to ještě vrták nenarazil na nerv. Po malé chvíli se paní doktorka zamyslela a povídá:“ Tak mám obavy, abyste tu zítra nebyla se zánětem nervu, nevytrhneme to raději?“ Já souhlasila – co s osmičkou. Budu ji léčit, léčit – nakonec mi ani neumrtví nerv a kdoví, jestli se to vůbec podaří. Bude lepší trhat zub bez zánětu, když zabere injekce. Bylo to rázné a po půl roce i zásadní rozhodnutí.

Sice po vytržení na mě koukala díra jak po výbuchu granátu a rána silně krvácela (potvora měla dlouhý kořen), následně mě začalo pobolívat ucho, ale zásadní příčina mého úpění byla pryč. Nakonec jsem zubánkovi poslala vzdušnou cestou pusu – sbohem a už se nevracej hochu, tvoje moudrost mi stačila, teď si poradím i bez tebe. Byl to poslední mohykán moudrosti, teď už mohu klidně senilnit, mám na to glejt. Pro jistotu mi byl udělán ještě panoramatický rentgen. Díky tomu, že zubánek vyletěl ven, mohla jsem sklidit butylku se slivovicí, umýt štamprličku a konečně se normálně vyspat.

O čem to dnešní mé psaní vlastně je?

O tom, že i zuby mohou člověka pořádně potrápit a že bez návštěvy zubaře se naše trápení jenom prodlužuje. Speciálně nás dlouhodobě mohou trápit zuby moudrosti. Navíc pojídáním prášků či tlumení alkoholem nic nezmůžeme a můžeme být rádi, že se z nás pravidelnou konzumací tvrdého alkoholu nestanou závisláci.

Nevím, kdo přišel na název, že se osmičkám říká právě zuby moudrosti. O jejich poslání silně pochybuji.  Předpokládá se, že název zubu moudrosti pramení z toho, že se objevují mnohem později než všechny ostatní zuby, tedy v období, když už jsme dostatečně moudří.

Zuby moudrosti jsou třetí stoličky. Obvykle se prořezávají až během 18. – 26. roku života, někdy i později.  U současného člověka pozbyly svou funkci, protože měkká potrava nevyžaduje takové mechanické zpracování v dutině ústní, jak tomu bylo v daleké minulosti. Spojovat s nimi ale jakoukoliv moudrost by bylo dětinské, na náš duševní vývoj nemají zcela žádný vliv. Přesto se o ně starejme, jak se má, když už máme tu čest a vyrostly nám.

 


reklamní inspirace:

Milu
Jsem aktivní důchodkyně, věk mi ale raději nehádejte 😄. Ráda se zamýšlím nad obyčejnými věcmi, nad tím, jaké to bylo dřív a jaké je to nyní. A když se o své myšlenky mohu podělit, je to přesně to, co mne naplňuje. Budu ráda, když vás moje řádky inspirují, potěší nebo přivedou k zamyšlení. Mým cílem je psát nenáročně a pohodově, zkrátka ke kafíčku ☕. Posuďte sami...
Top