Co všechno lze hledat
V životě stále něco hledáme. Nejde jen o věci, které jsme někam odložili a teď neznáme místo, kam to bylo. Hledáme čas, hledáme sami sebe, hledáme všechno to, co jsme někde zapomněli a najednou se nám zachtělo všechno najít. Někdy nám dopomůže nečekaná náhoda. A tak se probíráme starými událostmi, anebo písemnostmi, dokumenty a najednou jako ten rarášek na nás vykoukne okolnost, kterou jsme nějak odsunuli do ústraní. Léta jsme na to nepomysleli, léta jsme to k životu nepotřebovali a přesto když ji znovu objevíme, jsme dojati.
V tom asi spočívá největší kouzlo takových nalezení. Někdo by mohl namítat, že je to jistý projev sentimentality, a tudíž se váže spíše k ročníkům dříve narozeným. Ano, pokud najdeme hříbeček, který sloužil ke štepování ponožek, tak s tím lze souhlasit. V době, kdy ponožky už nikdo nelátá bavlnkou, patří jmenovaný předmět už jen do muzeí. Je však spoustu věcí, které tzv. nestárnou, připomínají nám naše prožitky, neopakovatelné zážitky a vrací nás tedy zpět do doby, jenž pro nás měla svůj půvab.
Můžeme však hledat věci, od jejichž počátku neuběhly léta, ale pouze několik dnů anebo přinejhorším měsíců. I tak jsme potěšeni, když objevíme to či ono z toho. Je to takový nekončící kolotoč, kdy na jedné straně někam něco založíme (někdy i v dobré víře, že si to budeme pamatovat) a pak následuje úpěnlivé hledání a shánění, kdeže to může být. Přehazujeme věci v zásuvkách, koukáme se pod postele, přebíráme oblečení. Nikde nic, po dotyčné věci jakoby se země slehla.
Když už se smíříme s tím, že je vše ztraceno a vyskytne se jiný objekt na hledání, ejhle – nacházíme ten předešlý. Někdy se zdá, že naši domácnost s námi sdílí i skřítek neposeda, který se baví právě tím, že nám poschovává věci. Nemáte pocit, že si mnohé způsobujeme i tím, že nás občas popadne amok uklízení a my přerovnáváme věci, abychom uvolnili místo pro nové? V tu chvíli nás napadne, že by bylo velice vhodné, kdybychom tohle dali támhle, tohle přiřadili sem, tohle zase tam. V té dané chvíli je to všechno v pořádku a nám se zdá nové uspořádání logické. To však platí jen do okamžiku, než začneme hledat potřebné papíry, věci, dokumenty. Najednou nejsou tam, kde jsme si mysleli, že by měly být a my opět propadáme tomu fenoménu hledačů.
Existuje jedno rčení, které zní: „Kdo hledá, najde“. V přeneseném slova smyslu je v tom ukrytá hluboká pravda. Nikde není totiž řečeno, či psáno, co v tomto případě najdeme. Nicméně je dokázáno, že najdeme vždycky „něco“. Třeba i poznání, že hledáme zbytečně, anebo objevení něčeho dávno zapomenutého. A to jak už v podobě zážitkové, tak i materiální. Naše hledání často souvisí i s naším zapomínáním. Jenom to zapomínání nesmí přerůst v nemoc, pak je všechno v naprostém pořádku.
Někdo hledá pouze sám sebe a to je dlouhodobé celoživotní hledání. Abychom se našli, je potřeba mít svoje vlastní názory, které se nebojíme říkat nahlas, nepřebírat pasivně názory jiných lidí. Jedině tak budeme sami sebou, budeme osobností s respektem ostatních.
Jak to všechno shrnout na závěr? Na hledání máme právo, bude nás doprovázet životem a ledacos poztráceného můžeme opětovně najít. Někdy nás může hledání přímo obohatit, dojmout, utvářet. Hledat se mohou věci, síla osobnosti, zážitky, poztrácené kontakty, zkrátka a dobře hledat se dá všechno, na čem nám záleží, abychom našli. Buďme tedy vlastními hledači pokladů. Po prvním nezdaru neztrácejte hlavu, odložte naše hledání na jiný den, na pozdější chvíli, však ono to zase nějak dopadne…. Pokud koupíte místo ztracené věci náhradu, dost možná časem budete mít věci dvě, což zase nemusí být až tak špatné, protože vám vznikne záloha. Hledání nás naučí novému pořádku, přeskládání a vyhození nepotřebného a uvolnění místa pro další věci, které pravděpodobně budeme hledat v dalším kole našeho hledání. Hledání se tak stává jistým druhem dobrodružství. Takže hodně zdaru při vašem hledání!
Reklamní inspiry:
Přečtěte si také:
